Na naši cestu jsme vyrazili v pátek, já jsem vyjížděl ze Scootlandu v poledne společně s mojí partnerkou Anetou, která jela na Tmaxu. První dojmy super, skútr i naložený dokáže jet celkem slušné tempo. Po druhé hodině jsme přijeli do MaiCafé v Rožnově, kde bylo nachystané oficiální rozloučení a známí nám přišli popřát šťastnou cestu. Dal jsem si tradičně kakao (to tam mají nejlepší), udělali jsme pár fotek a vyrazili. Děkujeme Marku Tihelkovi za sestříhání videa z odjezdu..
Hned u Slovenských hranic mi vlétnula nějaká sviňa muška do rukávu a doštípala mi celou pravou ruku, než jsem ji zlikvidoval, no hezky to začalo..
Záhy přišel další akční zážitek, to když jsem vlítnul do díry a z mého držáku na plexi mi vysvištěl na silnic iPhone, ve kterém mám informace k cestě, navigaci a vůbec všechno. Okamžitě jsem skočil na brzdy, Aneta taky (byla blíž protože jela za mnou) a běželi jsme zpět. Telefon ležel na silnici a projely kolem 3 auta, které ho minuly a to poslední jelo kolama přímo na něj, tak jsme na něj mávali a řvali a nakonec ho minul cca o 5cm. Uffff, telefon jsme zvedli a jeli dál.
Den 2 cesta do Rumunska
Akce v Hronci byla jako vždy výborná a druhý den s námi všichni loučili a nás čekalo přes 500km do města Kluj. Doprovázel nás ještě kamarád Rosťa na BMW GS. Radkovi se cestou začala Honda přehřívat, tak jsme vylomili masku zepředu, aby šlo více vzduchu a zdálo se, že to pomohlo, po zbytek dne to bylo OK.
Cesta byla úmorná, dlouhé rovinky v Maďarsku a nikde nic. Udělali jsme si fotku asi nejnezáživnější cyklistické stezky, cca 30km rovně 🙂Večer nás Rosťa pozval na večeři a obdaroval láhví domáci slivovice (děkujeme!), pak jsme se rozdělili a my přespali ve městě Cluj, kde jsem domluvil Couchsurfing u výborné party lidí, se kterýma jsme poseděli a popili. Skútry byly na ulici, prý je tam bezpečněji než u nás a nemusíme se bát a taky že fakt jo. Jeden z našich hostitelů, moravák Pavel měl stylový knírek, tak jsme ho obdarovali Bobcross tričkem, protože nikomu jinému nesedne lépe!
Další den jsme vstali už po sedmé, abychom vyrazili hodně brzy, protože nás čekalo přes 600km a to už je na malém skútru docela hodně na zátah. To jsme ještě ani netušili, že to bude mnohem horší než jsme si mysleli. Asi po 2 hodinách jízdy sjíždíme z dálnice, taková mírná zatáčka co se dá projet s prstem v nose. Jedeme cca 70km/h a najednou mi skútr odjíždí bokem a řídítka se zatočily uplně do rejdu. Podotýkám, že jsem kvůli teplu jel bez rukavic a v žabkách. Byl to zlomek vteřiny, ale věděl jsem že je zle. Po sjetí z olejové skvrny se gumy chytly a já jsem okamžitě vystupoval. Pamatuju si jen jak jsem jel po boku a hlavou mi problesklo že se musím opřít do ramene, kde mám bundu na motorku, že ta to jediná ustojí. Tak jsem se zastavil já i skútr, oba vleže na asfaltu, zatím nic nebolelo, tak jsem to rychle zvedl a prohlédl se, jestli jsem OK. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem viděl že na nohách ani rukách nemám jediný škrábanec, opravdu! Měl jsem naražené rameno, prodřenou bundu a kalhoty a škrábnuté na levé holeni, ale jinak uplně cajk. Skútr má plexi na trsátka, pár oděrku, ohnutý nosič a prodřená taška. Na 70km/h velmi dobré skóre. Posbírali jsme to a jeli si na benzínku trochu orazit, prohlédnout všechno a Radek zapálit.
S radostí, že náš výlet neskončil dřív než začal jsem se jali pokračovat dál. Začalo být 30 stupňů a Radkova Honda se opět hřála, další plán je vytáhnout termostat ale to nejde na zahřátém skútru. Musíme tedy zvolnit tempo a předlouhé rovinky jedeme rychlostí 65-75km/h. Nezdá se to ale oproti naší cestovní 95km/h je to propastný rozdíl. Následovalo cca hodinové čekání na hranicích Rumunsko-Bulharsko a pak poslední úsek cca 200km. Takhle napsané to nevypadá tak hrozně, ale po celém dnu a sedmdesátkou to je opravdu nekonečné. NEKONEČNÉ. Sedali jsme na turka a všelijak, abychom to nějak přečkali.
Nakonec jsme ale dorazili a to co nás čekalo byla odměna za všechny trampoty. Ubytoval nás chlápek jménem Dean, který večer pořádal grilování pro známe, takže jsme se pěkně najedli a užili si srandy do 2 do rána.
Dnes si dáme oraz, vyndáme termostat z Radkového skútru a jestli pojedeme dál, tak jen málo, okolo 100km, ať nepřetáhneme strunu.