Dnes přišel den D a my vstávali ve 4 ráno a vyrazili na letiště vyhlížet naše zachránce. Po příletu jsme čekali 45 minut a už začínali být trochu nervózní, kluci stále nikde. Najednou se objevili a měli velký modrý kufr! To štěstí se nedá popsat, asi nejlépe ho vystihuje následující video:

Šťastní a plní nadšení jsme se vydali domů se ještě chvíli dospat a dopoledne se pustili do instalace motoru. Z té jsme pořidili také videodokumentaci:

Dnes odpoledne vyrážíme směr Tbilisi, kde se potkáme s kamarádem a zítra už pokračujeme dále směr hranice s Ruskem! Nezbývá než ještě jednou poděkovat všem co nám tak moc pomohli. Bez Vás by byla naše cesta u konce. Moc si toho vážíme!

Dnes jsme se zase pořádně vyspali a poté se pustili do vytažení původního motoru. Šlo to krásně a nepotřebovali jsme ani žádné extra nářadí. Dělali jsme to v garáži v Guest house kde jsme ubytovaní. 

Ještě schválně dávám pozor, abychom tam nikde nerozlili nemrzku, tak jsme ji měli v plastové nádobě bokem, že ji tam zase nalijeme a pak Ráďa šel, kopnul do ní a všechno na zemi 😀 Tak tam po nás zůstane památka. Zjistili jsme taky, že po 3,5tis km je Radkův řemen kousek před roztržením a na vině jsou špatné zadní řemenice, které ale máme s sebou. Zvláštní je, že jsme je před odjezdem kontrolovali a vše bylo v pořádku.. Radkův skútr nám to prostě nechce nechat zadarmo. Máme ale připraveno a čekáme až nám zítra příjde nový motor.

Dnešek jsme aktivně odpočívali, vyspali se do 10 hodin v klimatizovaném pokoji a pak vyrazili na letiště do Kutaisi prověřit, zda-li je možné dovézt do země motor. Na letišti byli moc ochotní a řekli že by neměl být s ničím problém, tak snad to klapne. Odpoledne jsme viděli krásnou potuněnou Hondu s custom výfukem. Borca jsme trochu vyhecovali tak to pro nás i potúroval.

Večer jsme zašli na pivko do města, posezení u řeky bylo příjemné, hodně nás pobavila toaleta podniku. 

Na lavičcce v parku nás zase chytli nějací chlápci, kteří okamžitě běželi koupit láhev vodky a čokoládu a v tom parku jsme pili na družbu a Gruzii 😀 Museli jsme pak utéct na taxík, jinak kdoví jak bychom zase dopadli 🙂

Ráno jsme vyrazili a asi po půlhodině jízdy Radkův skútr ztratil výkon a bylo vymalováno. Co teď? Byli jsme asi 30km od nebližšího většího města Kutaisi. Potřebovali jsme Internet, ubytování a začít zjišťovat co dál. Zajel jsem na benzínku koupit tažné lano, zahákli jsme skútr a vyrazili. Zde je video z jízdy:

Na příjezdu do města nás v autoservisu nechali jít na internet a přes booking jsem našel fajn ubytování za cca 400 za oba, s klimatizací a internetem a parkováním. Tak paráda. Dotáhli jsme skútr sem a začali zjišťovat co dál. Řešili jsme následující otázky:

• v Brně máme druhý motor. Pokud by se ho podařilo sem dopravit, tak máme vyhráno a můžeme pokračovat. Nevíme ale zatím jak, budeme hledat možnosti. Otázka je jak to tady je clem, aby se to pak nezdrželo na hranicích. Pokud by bylo jednodušší jej poslat do Turecka, tak tam by se dalo na jednom skútru pro něj otočit, nejsme tak daleko od hranic.
• Pokud bude poštovné příliš drahé, nebo to nepůjde, můžeme si nechat poslat jen díly, které z toho motoru vytáhnou kluci v Brně. Raději bychom se ale tomuhle vyhli.
• Budeme tu muset najít nějaký servis, kde nám motor vymění, nebo nám poskytnou alespoň nářadí, abychom ho vyměnili sami.

Napsali jsme aktuální zprávu na facebook a začali se nám ozývat lidé s nápady jak pomoci, během asi dvou hodin se podařilo přes kamarádku dojít až ke klukovi, který za 2 dny letí z Katowic přímo do Kutaisi pouze s příručním zavazadlem, takže by mohl připlatit kufr. 

Jirka ze Scootlandu tedy hned to samé odpoledne vytáhnul motor ze skútru, očistil a zvážil a zjistili jsme že se vejde do limitu 32kg, který je na zavazadlo do letadla. Začiná svítat naděje.. Ještě týž podvečer byl skútr zabalený a nachystaný k odeslání v kufru.

Večer jsme šli na pivo, abychom se trochu uklidnili a rozhlédli po městě.

Ráno nás opět probouzí chvalozpěvy z vedlejší mešity, ale už nás to nepřekvapilo, tak jsme chvíli dospali, dali si snídani a vyrazili na cestu. Plán byl co nejdřív dojet na hranice a pokračovat v Gruzii dál. Do hranic zbývalo asi 150km, které jsme dali tahem a před hranicemi natankovali. Na hranicích všechno proběhlo v pohodě, takže jsme mohli zhruba po hodině pokračovat už po Gruzii dál. Cesta u pobřeží od hranice je velmi frekventovaná, hustý provoz a jezdí se tam docela drsně. 

V Gruzii prakticky nepotkáte motorky ani skútry a není se čemu divit, je to docela o život. Na druhou stranu, pokud máte rádi trochu akčnější styl jízdy, příjdete si zde na své. Každý je tu závodník, na křižovatce se jede naplno a je jedno jestli máte osmiválcový Mercedes, nebo starý Ford Transit. 

Jak to šlo sjeli jsme z hlavní silnice a začala ta správná pohodička. Klikaté cesty, zvířata kolem, spousta zeleně. 

V prvním městečku jsme zastavili na jídlo a poté se rozhodli, že zkusíme ještě vyměnit olej za hustší, protože Radkova Honda stále víc klepala a už bylo jasné, že pokud se nestane zázrak, tak budeme muset brzy řešit celkem velký problém. V místním servisu jsme koupili olej 15W40 a vyměnili ho. Na vypouštěcím šroubu byly špony, což není vůbec dobré znamení. 

Pokračovali jsme dál a značně unavení zastavili v malé vesničce a zeptali se na místo kde bychom si mohli rozdělat stan. Děláme to takto, protože místní o nás ví a většinou se nám dostane i nějakého drobného pohoštění. Stan si prý můžeme rozložit u školy, je oplocená, nikomu to tam nevadí a škola je přes prázdniny stejně zavřená. Tak fajn, koupili jsme si v marketu pár piv na večer a šli zaparkovat. Chvíli sedíme a odpočíváme a v tom přichází jeden místní, pak druhý, pak třetí, všichni se s námi baví. Pak čtvrtý, pátý, první dva odejdou, další příjdou. Takto se tu otočí za hodinu asi 12 cizích lidí. 

Za chvíli nám přistává láhev vína a vodky a musíme si připíjet. Poté nám jeden z chlapíků otevírá školu, zavede do sborovny a ať spíme vevnitř. Tak paráda. Pak se zase připijí a když vidím že Radek už skoro nemůže chodit, beru ho pryč a jdeme spát. 

Škola byla v noci hodně děsivá, jako z hororu. Hodně divných zvuků, křičeli tam netopýři nebo co to bylo za havěť a bylo hodně teplo. Ještě před spaním jdu na záchod a vidím jak nám chlapík sedí na skútru, no říkám si snad to bude OK. Než jsem potřebu dokončil tak jich 5 táhlo skútr do schodů s tím, že jej zatlačí dovnitř do školy. Rvali a rvali to přes dveře a pořád to tam nemohli dostat, až jsem jim řekl že na boku jsou kovové nosiče a kanystry a že to fakt nepůjde. Tak jej zase stáhli zpátky a s úsměvem jsme se rozloučili. 

Noc byla hrozná, byl jsem snad 5x vzhůrů a šel se vždycky podívat ven ze třídy, jestli tam někdo není, protože jsem třeba slyšel zvuky jak když někdo jde, pak začali řvát netopýři a celé to bylo hodně divné. Radek chrápal na kašu na gauči a byl spokojenej. Na závěr ještě celkem smutný příběh o deportaci, kdo umíte Rusky, tak se můžete podívat jaké to bylo z pohledu někoho koho vezmou a odvezou pryč jen tak..