Koho neštve současné chladné počasí a fakt, že máme skútry uložené k zimnímu spánku a nemůžeme jezdit? Mně teda dost, a tak jsem se rozhodl, že si letošní zimu zpříjemním pořádným road tripem. A protože věřím, že fanoušky Scootlandu nejste, abyste se dívali na fotky někoho na dovolené, budou následující řádky zaměřené převážně na provoz a cestování několik tisíc km na malém skútru a né jako klasický cestopis, třeba někoho podobně postiženého jako já inspiruje a vydá se podobnou cestou.Koncem listopadu toho po ČR moc najezdit nejde a když jsem se podíval na finanční možnosti a relativně bezproblémový průběh cesty, Thajsko vyšlo jako jednička. Podotýkám, že úplně sám jsem nikdy necestoval a když v ČR jezdím převážně na maxiskútrech, lákal mě návrat ke kořenům a jízda nejlépe na nějakých splašených trubkách. Začnu jsem tedy u rozpočtu, který asi bude dost lidí, kteří uvažují stejně, zajímat:

14,000,- letenka
2,000,- očkování (potřebujete minimálně žloutenku A a břišní tyfus). Co je ale fajn, že až pojedete příště, očkování vám stále bude fungovat
1,500,- pojištění
ostatní náklady popíšu ve článku. Nejedná se o žádnou drahou expedici a v průběhu bude jasně vidět, že na spoustu zážitků nemusí mít člověk motorku ani vybavení za statisíce.

Před odletem jsem neplánoval vůbec nic, pouze jsem si vzal malý batoh, do něj telefon, notebook a pár svršků s tím, že se na místě rozhodnu. Nejsem člověk, který by rád jezdil podle nějakého itineráře. Cesta šla jako po másle a hned v Bangkoku na letišti jsem si koupil Simkartu s mobilním internetem, ve vlaku z letiště našel půjčovnu a do té se hned vypravil.

Vypůjčení skútru

Na výběr jsem měl ze dvou modelů – Honda Click 125 a PCX 150. Vzhledem k tomu, že na PCX se můžu vozit i doma, ale Click v ČR ani nemáme, navíc cena za výpujčku byla méně než poloviční, rozhodování nebylo nijak složité. Po krátké projížďce jsem podepsal smlouvu na měsíc (i když budu jen 3 týdny, bohužel není nic mezi týdnem a měsícem) a vyrazil na cestu. Půjčovnu vlastní chlápek z Walesu, takže byla fajn domluva a nebyl problém dopsat do smlouvy poškození. Dával mi to s tím, že oděrky neřeší a až pokud bude prasklý nějaký plast, budu jej muset koupit. Pár důležitých informací, pokud si budete v Thajsku půjčovat skútr, vycházím z toho co mi řekl chlapík v půjčovně, tedy možna ne vše z toho bude 100% pravda ve všech případech:

• Neexistuje havarijní pojištění, ručíte za vše co způsobíte na skútru a dokonce i ostatním, sice by tu mělo být něco jako povinné ručení, ale prý na to nelze moc spoléhat.
• Helma je v Thajsku povinná, nicméně kontroluje se zřídkakdy, pro vlastní bezpečnost je ale lépe ji používat.
• Je dobré vozit pod sedadlem hned u dokladů cca 100-200Bth (60-120,-Kč) jako úplatek, v případě že zvednete sedlo jakože pro doklady, si je policajt vezme a jedete hned dál, žádné vysvětlování. Určitě se to vyplatí.
• Je dobré skútr mít přes noc zaparkovaný bezpečně. V Thajsku se moc nekrade, ale náhoda je blbost a díky chybějící pojistce by šla pak celá cifra opět na vaše triko.
• Žádná pojišťovna v ČR Vám nepřipojistí vypůjčené motorové vozidlo.
• Dávejte si veliký pozor kde si skútr půjčujete. Na Internetu jsou desítky zkušeností kdy lidé museli platit za poškození, která ani nezpůsobili. Vždy si vyfoťte skútr ze všech stran a zapište každý i malý škrábanec do smlouvy!

Možná to vypadá přísně, ale podmínky jsou prakticky stejné kamkoliv po světe se vydáte, třeba do Řecka, a doma prakticky taky odpovídáte za vše, takže to není žádný velký limit. Stát se může cokoliv, ale pokud máte něco naježděno, je slušná pravděpodobnost, že se nestane nic hrozného. Cena výpujčky je 1900/měsíc, což vychází pod 100Kč/den, nádhera. Na tachometru mám 18031km. Pokud ujedu přes 2000km, musím vyměnit olej (cca 100,-Kč).

Honda Click 125

V Evropě naprosto neznámý model, něco málo jste se mohli dočíst na Skútrmánii, ale kluci jsou občas trochu vedle, tento skútr samozřejmě start-stop nemá a je naprosto jednoduchý, stejně tak je trochu blbost, aby se prodával v Evropě, protože tady máme jako základní model Hondu Vision, vedle které by Click na drátěných kolech vypadal jako chudý příbuzný. V Thajsku jde ale o nejrozšířenější motorku vůbec a spolu s dražším modelem PCX, který je zde mimochodem braný jako maxiskútr, vládnou zdejšímu trhu. Už první jízda byla super, skútr má díky 112kg hmotnosti slušný odpich a je příjemně obratný. Viděl jsem se ve výloze a se svými 100kg na tom vypadám fakt hodně vtipně, zkusím to někde vyfotit.. Tramvaje tu nejezdí a prší zřídka, takže ani uzoučké pneu nejsou žádným problémem. Co mi ale vadí je poměrně málo místa pod sedlem, s tím dokážu žít, blbá je ale mini nádrž na cca 3l paliva. Sice je fajn, že skútr umí jezdit i pod 2l/100km, bohužel ale ne mým stylem jízdy (všechno nebo nic). Pak je nádrž opravdu jen na 100km a musím si tak dělat pravidelné přestávky. Jedno natankování plné vyjde v přepočtu asi na 60Kč (25Kč/litr).

Den 1: Bangkok a navigace

Hned první den jsem vyrazil do ulic Bangkoku, abych našel hostel. Hledat něco je docela sranda, pokud zadáte adresu třeba z Bookingu, nebo kterou Vám někdo pošle, buďte si jistí, že na Google Maps stopro nenajdete. Pokud adresu najdete, navigace je fajn věc, ale ne když ji musíte držet v jedné ruce a druhou řídit a do toho jedete ZROVNA po Bangkoku. Zkusím ten provoz cestou zpět nafilmovat, abyste viděli co je to za cvrkot. Červená se povětšinou dodržuje, ale ne zase tak striktně a v provozu je potřeba mít občas „ramena.“ Váhaví střelci ať sem raději ani nejezdí, mně to vyhovuje maximálně a jízdu si tady užívám. Večer jsem pochodil po Bangkoku a vyfotil pár zajímavých skútrů. Vespu celou z nerezi, co vypadá jak pro Batmana a Hello Kitty maxíka (což je mimochodem zatím jediný maxiskútr se kterým jsem se setkal). První den najeto cca 50km.

Den 2: Cha-am a první freestyle tankování

Druhý den vyrážím na jih k moři. Kus jedu po velké silnici, kde jsem zjsitil, že Honda má ve 102 omezovač, takže to držím přesně na 101 🙂 Dál to beru to po okreskách a snažím se co nejvíc užívat venkov a dívat se jak lidé žijí a vůbec jak vše funguje. V jedné odlehlejší oblasti pořád ne a ne benzínka a já byl už pod rezervou, tak zastavím u borca a říkám mu, že potřebuju gasoline, bohužel neuměl ani slovo anglicky, tak jsem ho dotáhl ke skútru a ukázal rafičku. On hned ať jedu za ním a po pár uličkách jsme dorazili do prodejny potravin, u které stál sud s klikou, borec vylezl, zatočil klikou, nalilo se to do nádoby a už se tankovalo. Jednoduché a levné, takových benzínek je tu plno a pokud máte oči otevřené, nemůže se vám stát, že by někde došel benzín. Pro mě to bylo fajn překvapení, koupil jsem zachránci kafe a s díky odjel kousat další kilometry. Večer jsem našel ubytko v Cha-am, takové menší letovisko. Nocleh stál cca 300,-Kč vč. klimy a wifi, ale v posteli jsem měl pár mravenců, příště tedy budu asi vybírat ubytování opatrněji. Dnes najeto cca 250km

Den 3: Hua Hin a moře

Další den jsem se potuloval kolem města Hua Hin, doporučuji jeskyni Kaeo Cave, je to něco jako punkevní jeskyně, akorát bez světla a zábran, pěkně baterku do ruky a prolezete si to po kolenou. Mně to stálo špinavý batoh, sluneční brýle a tržnou ránu na hlavě, ale nic hezčího jsem snad v přírodě nikdy neviděl, sáhnout si (samozřejmě opatrně!) na krápníky a být sám v celé jeskyni potmě, jen s pár netopýry, to je nepopsatelné. Zpět k jízdě, cestou jsem projížděl zajímavou silnicí, která byla přesně v úrovni vody. Pro ilustraci jsem tam dal i svoji bílou nohu, fotku to asi moc nepozvedlo, ale je to proto abyste mi věřili. Jízda jak prostředkem jezera je fakt paráda, pro každého kro má rád jednu stoupu jsou tohle silné a krásné zážitky. Taky jsem udělal zastávku u moře. Večer jsem se ubytoval v Hua Hin (300,-Kč) a sehnal tam držák na telefon na přísavku, takže ho už nebudu muset držet v ruce za jízdy. Najel jsem cca 200km.

Den 4: Zatmění a kosa jak sviňa

Ráno jsem klasicky zaspal a místo plánu vyjet dřív jsem z hotelu vypadnul ve 12 a než jsem se nestnídal bylo 13 hodin. Můj cíl bylo město Kanchanaburi, které je vzdálené cca 250km což po okreskách to znamená okolo 4-5 hodin cesty. Zkoušel jsme upevnit držák na iPhone, ale přísavka ne a ne fungovat, nejlepší místo bylo na krycím plastu řidítek, ale ten se postupně víc a víc uvolňoval až celý lítal, navíc na větší díře přísavka stejně upadla. Poučen z nějakolika předchozích nezdarů jsem spolu s držákem koupil i šňůrku a celý jej přivázal k řidítkům, takže i když přísavka upadla, telefon jsem neztratil. Chytrej kluk. Cestou jsem se zastavil u rybníčku, kde mi ryby okusovaly nohy, to bylo tak příjemné, že jsem se tam asi na hodinu zapomněl, pak ještě pár zastávek a najednou se stmívalo, začala být zima a já frajer jen ve svetru jsem před sebou měl asi 130km. Ještě jsem si v půjčovně vybral helmu s tmavým plexi, takže na jízdu potmě úplně super. Asi po 30 minutách jízdy mě opravdu přecházel humor a potřeba teplého oblečení byla neodkladná. Jenže jsem jel po vesničkách, kde nic tu nic, kdybych chtěl asi jídlo nebo benzín, tak OK, ale obchody s textilem tu nebyly. Až v jednom menším městě se na mě usmálo štěstí a já viděl obchod s hadrama, okamžitě jsem k němu připlul a říkám jim jestli mají jacket, oni ať jdu dovnitř. Byl to sekáč a fakt jsem zíral, když jsem na ramínku našel bundu, která přesně padla na mých 190cm a 100kg. Vůbec netuším komu by ji v Thajsku jako chtěli prodat, snad žádný místní chlap nemá moje proporce. Bunda sice vypadá dost šíleně, ale byla teplá a za 90Kč mě zachránila. V té chvíli bych za ni dal klidně tisícovku, jaká mi byla zima. Pak mě ještě napadlo si koupit rukavice, měli pracovní za 6Kč, jenže jsem zjistil že v nich nejde ovládat navigace. Ta mi navíc pořád padala, takže jsem ji držel zase v ruce. A protože mi důvtip nechybí, upravil jsem rukavky pro používání iphonu upižláním (ne ustřižením) ukazováčku a palce.

Takto vyzbrojen jsem sedl na Hondu a po prvních metrech jsem se cítil tak skvěle, že bych jel klidně na sibiř. Jízda v noci byla zážitek – občas nějaký výtluk, dost toulavých psů (kteří ale vždycky uhnou), párkrát ostré brzdy kvůli předjíždění v protisměru, už jsem se těšil až dorazím do cíle. To se mi taky asi v 9 večer podařilo a já se ubytoval (cca 200,-Kč za pokoj bez klimy – nebyla potřeba), a vyrazil na dvouhodinovou masáž, abych se odměnil za ty útrapy (vlastní blbostí zaviněné, nutno podotknout). Ujel jsem cca 250km a měl jsem toho plné kecky.

Den 5: Most přes řeku Kwai, Kanchanaburi

Dnešek jsem si dal oraz a zůstal spát na stejném místě jako včera. Udělal jsem si jen 150km výlet na vodopády a zkouknul most přes řeku Kwai. Cestou jsem v místním servisu (mrzí mě že jsem neudělal fotku) nechal opravit uvolněný plast řidítek. Pán byl hotov asi za 10 minut, chyběl tam vrut. Za opravu si řekl 12Kč. Dal jsem mu 24Kč s tím že moc děkuju. No, za takové ceny to ve Scootlandu fakt nezvládneme, sorry.. Nakonec jsem přísavku přilepil přes tachometr (foto níže za sépií), sice nevidím kolik jedu (stejně pořád plnej) ale celkem to drží, akorát se telefon hodně třepe, uvidíme zítra při jízdě. Díky tomu že jsem měl takový odpočinkový den, dal jsem se do experimentování s jídlem. Dnes jsem okusil následující: smažený slepičí pařát, brouky, kobylky, larvy a sépii na špejli. Sépie byla ze všeho nejhnusnější, to jsem fakt nedal, chtěl jsem aspoň potěšit toulavého psa u cesty. Asi to byl fakt hnus, protože ani ten pes to nesežral.

Celkem mám ujeto něco přes 900km a to mě teprvé čeká nejdelší část cesty – jízda do 700km vzdáleného Chiang Mai, kde si udělám cca 500km kolečko po okolí a pak zpět do Bangkoku. Uvidíme jak to vyjde časově, trochu pokašlávám tak snad mě to nepřibrzdí.

Den 6: Cestování..

Přejezdový den, po cestě jsem navštívil národní park, jinak spousta kilometrů. Pobavily mě výtluky na silnici, které nemáme ani v ČR a klasicky spousta vozidel, které v Evropě prostě neuvidíte.. Občas se taky stane, že cesta končí a dál jedete po polňačce bokem, většinou je to ale jen kousek. Večer jsem byl rád, když jsem uprostřed ničeho našel guesthouse, byl vymalovaný stylově na růžovo, společnost mi dělal gekon který visel na zdi. Byl jsem ale rád, že si můžu jít lehnout..

Den 7: Párty v maloměstě

Zase hodně kilometrů, návštěva města Kamphaeng Phet, které doporučuji milovníkům historie. K večeru jsem dojel do městečka Mae Pa, kde se chystaly stánky a nějaká větší akce. Našel jsem zde ubytování (zase o trochu libovější než předchozí den) a vyrazil do ulic. Slavil se den krále, takže zde byla i muzika a doprovodný program, obdoba vesnických poutí tady u nás. Vyfotil jsem tady i jediný exemplář tohoto druhu co jsem viděl – Hondu Click se střechou. Nepodařilo se mi zjistit kde se to dá koupit a kolik stojí.. Místo ze vzduchovky na špejle se třeba hází šipky na nafouknuté balonky, live zápas v Thaiboxu, živá muzika apod.. Asi tu moc turistů není, protože pár lidi si na mě přišlo sáhnout, nebo se i vyfotit. To se mi v ČR teda taky nestává 🙂 S postupem doby opadly zábrany a šel jsem i tancovat, čímž jsem místní asi dost pobavil, protože Thajský styl mi není úplně vlastní (prakticky tedy ani žádný jiný taneční styl..). Zjistil jsem taky, že princip, když Vám někdo nerozumí musíte mluvit pomaleji a hlasitě, funguje celosvětově. Asi 10 minut do mě nějakej navalenej Thajec něco frčel, tak jsem mu to nakonec všechno odkýval, zasmáli jsme se (čemu vlastně?) a všichni byli spokojení.

Den 8: Chiang Mai – Vespa city

Kolem poledne jsem dorazil do Chiang Mai, kde jsem se ubytoval v domě neteře starší paní, která vedle mě seděla cestou do Thajska a které jsem pomohl s kufrem na letišti. Jak se také může slušnost někdy vyplácet.. Nok (ta neteř) byla bývalá politička, tak jsme celkem dobře popovídali. Ukazovala mi fotky svého auto, do kterého jí dal někdo bombu a explodovalo na ulici. Nechtěla vzít úplatek. Po tomto incidentu se na práci vykašlala a pronajímá 2 obchody ve městě. Chiang Mai je město ve kterém potkáte jednoznačně nejvíc Piaggio Vespa z celého Thajska. Prostě je zde „in“ a jezdí se i na starších kouscích v krásném stavu. Udělal jsem pochopitelně pár fotek. Taktéž si zde můžete koupit boty u Baťi. Večer jsem šel prohlédnout město a ve dvoře jednoho z chrámů na mě vystartovali 4 toulaví psi. To byl asi nejnebezpečnější moment z celé dovolené, už to bylo dost vyhrocené a jednoho jsem musel zahánět kopáním, nakonec jsem se díky házení písku dostal postupně na ulic, kde mi dali pokoj. Měl jsem docela nahnáno…

Den 9-10: Trek do hor

V těchto dnech jsem téměr nic nenajezdil, vypravil jsem se na dvoudenní trek do hor, kde jsem jel na slonech a raftu, koupal se ve vodopádu a taky spal s dalšíma 12 lidma v jedné chatrči, což mě ujistilo v tom, že cestovat sám je správná volba. Soused vedle mě totiž chrápal tak, že ta chata málem spadla.. Mám ale moc pěkné fotky a plno zážitků. Co jsem třeba nevěděl je že arašídy rostou v zemi, stejně jako třeba brambory, jedl jsem je čerstvé a je to o hodně lepší než pražené.. Poslední den v Chiang Mai jsem zašel na noční trhy, kde jsem si nechal za 120,-Kč udělat portrét. Řekl bych, že cena odpovídala kvalitě, posuďte sami 🙂

Den 11: Pai – 762 zatáček

Vydal jsem se na vyhlášenou trasu z Chiang Mai do Pai, na které je dost zakroucená silnička se 762 zatáčkami. Vlastně netuším, proč je tak vyhlášená a jezdí sem motorkáři z celého Thajska, protože asfalt je tak rozbitý a před zatáčkami zvlněný, že užít si to můžete snad jen na enduru. S 6 koňmi k dispozici jsem se musel hodně snažit, když jsem chtěl předjíždět auta a myslím že dost místních jsem překvapil svým velkým srdcem a odhodláním. Nutno dodat, že Click není zrovna sportovní náčiní, je hodně lehký na předek a trochu se kroutí. Přišel jsem ale na super věc, když dám nohy na stupačky a lehnu na řidítka, tak se dost zklidní a dá se s tím pak celkem slušně mazat. Městečko Pai je pohodové a určitě stojí za návštěvu. Cestou mě opět Thajci překvapují v tom, co vše se dá převézt na korbě malého Pick-upu. Ubytoval jsem se v chatičce u rybníka, kde bylo hrozně fajn. V noci se mi cosi snažilo do chatky prokousat, ale naštěstí se nepodařilo.

Den 12: Silnice 108, jeskyně

Dnes jsem vyrazil dál z Pai na druhou stranu a pojedu dolů směrem zpět kolem hranic s Barmou. Narazil jsem na silnici číslo 108, která mě úplně dostala. Jde o cca 150km dlouhou cestu s nádherným asfaltem, krásnými zatáčkami (ne vracečky, dá se fakt sypat), prostě řidičsky něco neskutečného a i na malém skútru jsem si to užil. Pokud má někdo rád jednu stopu, jeďte do Chiang Mai, pujčte si tam motorku a projeďte si silnici 108. Pak mi napiště děkovný dopis za tuhle radu. Nic lepšího jsem totiž nikde jinde za tu dobu co jezdím nezažil a to fakt nekecám. Vyfotil jsem značku, která vždycky slibuje hodně zábavy. Večer jsem naprosto spokojený dorazil do městečka, kde je kalcitová jeskyně Kaeo Komon Cave, objevená teprvé v roce 1993 a je svého druhu třetí největší na světě.

Den 13: Výměna oleje, stylová policie

Dnes jsem pokračoval dál na jih. Protože jsem z Bangkoku ujel přes 2tis km, nechal jsem na skútru vyměnit olej. Servis jsem pochopitelně vyfotil. Výměna oleje včetně práce vyšla na 100,-Kč. Taky dobrý 🙂 Co mě ale překvapilo a mechanik mě na to upozornil, že z mého motoru vylil asi jen půl deci, tedy jel jsem prakticky bez oleje. Ještě, že jedu na Hondě, kde tohle tradičně není žádný problém. Pamatuju si jak nám jednou do Brna dojel pán z Prahy na Foresightu s tím, že má celou cestu rafičku teploty opřenou o max. Při prohlídce jsme zjistili, že tam nebyl ani olej ani voda. A skútru vůbec nic nebylo. V hodně to mají asi dobře zmáknutý 🙂 Počkal jsem v kavárně přes ulici, kde měli pro změnu dost zajímavé akvárium. Po výměně oleje jsem taky předjížděl nejstylovějšího policajta, jakého jsem kdy viděl. Frčel si to na krásné staré Vespě, bouchačku za pasem, prostě parádní podívaná..

Den 14-15: Cesta směr Bangkok

Rozhodl jsem se jet jinou cestou do Bangkoku, než kudy jsem přijel a dát se víc východně. Byla to ale celkem nuda, hodně rovinky, navíc dost velké silnice, takže občas koupil nějaký ten kamínek od projíždějícícho auta. Spíše jsem si pak tedy hledal menší silničky, ale moc jich nebylo tak aby trasa dávala smysl. Navíc jsem potřeboval ujet asi 600km, takže to povětšinou skončilo zalomeným plným plynem a jízdou rovně. Přestalo mi taky fungovat dobíjení, takže musím startovat pákou, ještěže tam je. Byly ale taky pěkné chvíle na silnicích, udělal jsem fotku „běž pomoct tatínkovi odvézt lednici“ a zase pár zajímavých věci, třeba malotraktor s chaloupkou, nebo krotitele duchů na mopedu. Navštívil jsem také město opic LopBuri, pokud máte opice rádi, zajeďte si sem, je jich tu opravdu spousty a volně. Na žádnou jsem ale nesahal, hlavně po tom co jsem si přečel jaké to dokážou být ludry. Už jsem se ale těšil až dorazím do Bangkoku abych si dal od ježdění pohov, mám v těle přes 3000km a docela je to i cítit.

Den 16-18: Bangkok

Poslední úsek cca 120km do Bangkoku stál dost za prd, protože silnice jsou parametry podobné našim dálnicím a prakticky se nedá jet po okreskách. Jízda po Bangkoku ale stojí za to, jak jsem psal na začátku, nafilmoval jsem ježdění v provozu. Jestli má někdo rád proplétání v provozu, Bangkok je rájem na zemi. Já jsem si to neskutečně užíval. Nakoupil jsem si nějaké věci, vrátil skútr do půjčovny a cestou zpět se svezl s moto taxi. Řidič měl asi 60kg, takže moje váha vzadu s ním celkem solidně svičila, ale zvládl to statečně. Zjistil jsem taky, že jsem úplně zbytečně stával na červenou, protože všechny křižovatky, kde byla červená a šlo projet jsme s moto taxi profrčeli úplně hladce. No, jiný kraj, jiný mrav.. Navštívil jsem taky čtvrť, kde se prodávají DIY věci a auto-moto díly. Byl to docela zážitek, protože někteří obchodníci fungují na ulici, oproti tomu ale samozřejmě najdete i klasické obchody a servisy. Po 18 dnech a najetých 3400km nezbývalo než se rozloučit a odletět zpáky domů.

Závěrem – 3400km po Thajsku

Cestování na vlastní pěst není třeba se obávat, určitě ne v této zemi. Thajsko je oproti ČR neskutečně pohodové, lidi nekonfliktní. Nestalo se mi že by na mě někdo pokřikoval z auta, nebo se snažil vytlačit, vybrzdit, což se mi s mým trochu svižnějším stylem jízdy děje v ČR téměř denně. Pro cestování se hodí velmi dobré pokrytí mobilní sítí vč. Internetu, celou dobu jsem potřeboval pouze iPhone s Google Maps, nemusel jsem kupovat jedinou papírovou mapu nebo průvodce. Ubytování seženete v pohodě, dost mi pomáhala aplikace Booking.com, která najde ubytování podle GPS polohy, na které právě stojíte. Hodně lidí si v ČR myslí, že Thajsko je jeden velký nevěstinec, do kterého vystoupíte zrovna z letadla. Není tomu tak, v menších městech se s prostitucí nesetkáte vůbec a ve větších pouze, pokud ji cíleně hledáte. Na cestu jsem se vydal sám, i to byl přínos, potkal jsem plno zajímavých lidí a celkově jsem byl mnohem více otevřený věcem okolo, než kdybych cestoval ve více lidech. Co se nákladů týče, jeden den se dá dát celkem bez problémů za 600Kč vč vypůjčení skútru, jídla, ubytování a benzínu. Já jsem měl výdaje cca 1000/den s tím že jsem se nějak neohlížel co si koupím či nekoupím. Zažívací potíže mě nepotkaly, hygienické standardy jsou asi nižší než u nás, ale nic tragického to není. V podstatě tedy nevidím důvod, proč do Thajska nejet a pokud i vy váháte, tak neváhejte, kupte si letenku a vyrazte vstříc novým zážitkům. Nebudete litovat! Nakonec ještě dvě fotky, kdy jsem se štěstím zaparkoval na přeplněném skútr parkovišti a o 3 hodiny pak přišel pro skútr zpět.