Scootland.cz

Co je Scootland

15. 7 2024
Co je Scootland

Jak vznikl Scootland - od Simsonu ke skútrům

Příběh o tom, jak všechno zlé je k něčemu dobré. V 15 mě chytly skútry a protože v té době nebylo v ČR v rámci mého rozpočtu k dispozici moc nic jiného než Simson a Jawa, výběr byl jasný - Simson skútr, který jsem koupil za 6,5tis (běžná cena byla tenkrát okolo 17tisíc, takže podle toho skútr také vypadal).

To byla velká zkušenost, která mě, jako naprosto nezkušeného začátečníka velmi rychle naučila čistit karburátor (mnohdy i při cestě do školy), starat se o řetěz, zadírat válce, vrtat se ve věčně nefunkční elektrice atd.. Následoval zápal plic po prvním ježdění na sněhu. Následně, po provedení kompletní generálky a výměny snad všeho jsem Simsona za 14tis prodal, vzhledem k tomu jak poctivě se vše dělalo, dost možná jezdí dodnes..


Poté se moje máma slitovala a vybrala spoření “stovku měsíčně” které jsem měl od mala a koupil jsem jeden z mála tehdy dostupných skútrů - Derbi Manhattan. Tím začaly moje první zkušenosti se skútry. Výběr to nebyl zrovna šťastný, což se tenkrát nevědělo. Dnes se pousmívám nad tím, jak jsem přijal jako fakt, že skútru při zrychlování padnou otáčky a vůbec se mu nechce. Dnes by to bylo vyřešeno za půl hodiny, tenkrát jsem jezdil tak dlouho, až se to stalo neúnosným. Poté, protože nikdo nevěděl, co vlastně pod krytem variátoru je a báli jsme se to rozdělat aby na nás něco nevyskádalo jsem svěřil můj stroj jednomu brněnskému servisu, který působí dodnes a dokonce od nás občas bere díly. Tam mi řekli, že problém je ve válečcích, je problém je sehnat, ale dá se koupit sada laděného výfuku, kde jsou válečky již součástí. Sebral jsem úspory, rodiče něco přispěli a začala malá katastrofa v životě 16-letého skútraře. Po výměně skútr jel hůře jak předtím, propady nezmizely a navíc se dost zakrátko zadřel. Pánové totiž vyměnili výfuk, ale nepřetryskovali karburátor. Ke vší smůle mělo Derbi nikasilový válec, takže začlo shánění pístu, pro ten se jelo do Prahy do zastoupení, poté Nikasil, který dělal pán kdesi ve Strakonicích atd.. Po pár zadřeních a konečně prvních zkušenostech s variátory jsem skútr prodal dále.

Tím se moje skútrová minulost na chvíli přerušila a 2 roky jsem brázdil brněnské silnice na padesátce Dandy s motorem Minarelli. Ta mi samozřejmě přestala stačit a proto jsem začal s podporou otce, který za mlada jezdil na Jawě 350 Californian s nátlakem na maminku, aby povolila motorku větší. Ta prohlásila, že motorku do baráku jen přes mojí mrtvolu a že padesátka je limit, přes který nejede vlak. Po dovolené v Řecku, kde jsme si půjčili Runner 125 FX uznala, že stopětadvacítka skútr vlastně jede stejně rychle jako moje Dandy a není důvod něčemu takovému bránit. Ostatně, skútr vlastně ani není motorka. Opět jsem pobral veškeré úspory, prodal Dandy a vyrazili jsme s Tátou pro Runner 125 FX. Na tom jsem samozřejmě jezdil, ještě když jsem ani neměl papíry. Co čert nechtěl, krátce po koupi jsem s mým snem na dvou kolech při návratu domů na mokrých kolejích říznul a rozšvihal jej “na trsátka.”

Tím začal můj boj o shánění náhradních dílů. Tady nebylo prakticky nic, ani u zastoupení, takže jsem nechal svařit plasty, použil izolepu a stříbrný sprej a s provizorně opraveným skútrem jezdil dál.

Poté jsem se přes zahraniční skútr forum nakontaktoval na jednoho Němce, který mi ochotně díly poslal, což mi velmi pomohlo. Uda, jak se jmenoval, se mi podařilo najít po více jak 10 letech na Facebooku a jsme stále v kontaktu.

Následně jsem začal laborovat s variátorem a hmotností válečků a i na sériovém skútru jsem došel k celkem slušným výsledkům. V té době jsem ukončil studium Gymnázia a začal chodit na strojárnu VUT v Brně. Také jsem na tehdy začínajícím scooter-tuning foru narazil na němce Ediho, který začínal vozit do ČR tuningové díly na skútry a zeptal se, zda-li bych je nechtěl v Brně prodávat.

Prodejna v Brně Husovicích

Tak se zrodil nápad otevřít malý krámek, kde by takoví jako já, kteří si chtějí skútr poladit, dostali koupit díly. Mé studium vzalo za své ve chvíli kdy mi došel první katalog, druhý semestr jsem tak tak posbíral kredity, v červnu 2005 v původním vkladem 150tis Kč od mého Táty otevřel malý obchod v Brně Husovicích, kdy jsme pro zviditelnění uspořádali v Brně skútr sraz a přivítali první zákazníky.

Tenkrát jsem neřešil drobnosti jako povolení nebo zábor komunikace a uspořádal závody ve sprintu na méně frekventované rovince v okrajové části Brna, takže sraz byl okořeněný návštěvou policie a celkově to mělo super atmosféru.

Založili jsme s klukama skútr klub Brněnské Jitrnice a jezdili kdy to bylo možné, také tenkrát začínaly amatérské závody skútrů v Písku, kterých jsem se zůčastnil a na sériovém Piaggio NRG vyhrál ve své třídě. Tenkrát ani nebyla povinná kombinéza, jezdilo se normálně v riflích, teniskách a mikině..

Zajímavé je jak vznikl název Scootland. Chtěl jsem totiž Scooterland, ale nebyla volná doména, tak jsem to zkrátil a bylo to :) Dnes bych se asi rozhodnul s názvem firmy trochu jinak, protože značné procentu zákazníků nedokáže název správně vyslovit, často tak slýcháme “skotland” ,“skotlend”, “skutrlend” a podobné. I přes "super" název se obchod pomaličku začal rozbíhat a já sbíral další zkušenosti se skútry, mnohdy postavené na prvotních nezdarech.

Web a eshop

Otevřeli jsme také webové stránky, které tenkrát dělal můj bratr a i první eshop, se 450 položkami (pro srovnání v roce 2024 máme online 25 tis nových, 4tis použitých a přes 100tis originálních dílů). Objednávky z eshopu jsem nosil na poštu s vyplněnými paragony místo faktury.

Do třetího semestru školy jsem již nenastoupil, samozřejmě k velké nelibosti rodiny. Tehdy mi bylo 21 a rodiče nevěřili, že se do školy vůbec kdy vrátím. Firma se ale docela slušně rozbíhala a já povolal kamaráda Pepeho, aby mi po škole chodil pomáhat na dílnu, protože jsem sám již nestíhal obsluhovat.

Prodejna v Brně Obřanech

Po cca roce jsme se rozhodli přestěhovat do většího a našel jsem pronájem v Brně Obřanech, na ulici Fryčajova. To už jsem si mohl dovolit nechat do prodejny vyrobit pult na míru, měli jsme najednou kam schovat katalogy, pověsit zboží, prostě bylo to super!


V Obřanech jsme působili celkem dlouho, celkově cca 4-5 let. Mezitím můj otec jako vizionář (nebo blázen?) koupil rozpadlé staré selské stavení, bývalé JZD, ve kterém teď sídlíme.

Svépomocí se pustil do rekonstrukce a po dlouhých 5 letech úmorné práce a 120 vyvezených kontejnerech se sutí jsme mohli začít uvažovat o tom, že by bylo jeho i mojí firmu přestěhovat pod jednu střechu.

Prodejna Brno - Brněnské Ivanovice

To se také stalo a od roku 2011 jsme na již poslední a hlavně “naší” adrese, Sladovnická 15. Máme zde kompletní zázemí, dost prostoru pro díly i servis a dům nám skvěle slouží.

V roce 2009 jsme taky začali s použitými díly, kdy jsem za 30tis koupil dvě dodávky dílů od pána, který je sice měl ale nevěděl jak je prodat. Dovezli jsme tedy pořádnou porci harampádí a dali se do třídění, focení a hledání systému, jak s použitými díly pracovat, evidovat, skladovat a také prodávat. Začátky byly krušné, skútry jsme rozdělávali po nocích a postupně plnili nabídku na eshopu, problém byl ve skladování, protože jsme dost dlouho hledali způsob jak na to. Z původních několika stovek položek se časem staly tisíce a v dobách největšícho rozmachu jsme “zařízli” (jak rozdělání skútru na ND s oblibou říkáme) okolo 50 skútrů ročně.

Prodejna v Praze

Do toho jsme také otevřeli pobočku v Praze, která se během následujících let celkem slušně rozjela. Nicméně, byla i negativa a to problematické shánění kvalitních mechaniků a v malém týmu 2-3 lidí velké riziko onemocnění, například v sezoně, což se také občas dělo. Prakticky to znamenalo, že někdo musel být stále v pohotovosti a v případě potřeby vyrazit pomoci. Do toho také 2 sklady, logistické oříšky, kdy jedna položka do objednávky byla v Brně a druhá v Praze, dvojí náklady na nájem, telefony, internety, mzdy atd..

Když jsem se v roce 2014 dozvěděl, že čekám miminko, sečetl jsem pro a proti a i přestože pražská prodejna nebyla prodělečná jsem se rozhodl ji uzavřít a konečně svoje pozadí posadit jen na jednu židli a věnovat se plně dalšímu rozvoji firmy tady v Brně. Až s odstupem času jsem zjistil, jak moc dobré to bylo rozhodnutí.

Lidé ve firmě

V průběhu času se také měnil a tříbil tým lidí, kteří se mnou dokázali táhnout za jeden provaz. První brigádník a posléze zaměstnanec byl tenkrát mlaďoučký Tomáš, kterého můžete vidět na prodejně, které dnes šéfuje. Pro mě začal dělat hned po škole, kdy mu bylo 18 a jediné zkušenosti které měl byly s laděním skútrů. Pak se k nám připojil také Petr, který je kapacita co se týče ladění a oprav skútrů. Začali jsme jako kluci a teď jsme, alespoň někteří fotři s dětma a život utíká dál.

Jako každá malá firma máme tu výhodu, že si nové kolegy můžeme pečlivě vybírat, takže mezi sebe blbce prostě nepouštíme a fluktuace lidí je tak velmi nízká.. Pár slov o každém ze členu našeho týmu najdete na stránce Scootland tým.

Děkuji

Za to, kde teď Scootland je vděčíme nejen svoji práci, ale především naším zákazníkům, kteří nám zachovávají dlouholetou přízeň. Rád bych poděkoval v prvé řadě i Vám, za to, že jste si k nám našel (našla) cestu a věřte, že pro spokojenost jak Vaši, tak Vašeho skútru uděláme co bude v našich silách a budeme moc rádi, když se k nám zase vrátíte.